close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

a tak žiju noooo

6. dubna 2010 v 21:02 | zelená ponožka* |  Day after day
i-live-in-fairytale.blog.cz
Měla bych se začít omlouvat, že sem nechodím? Ne, to neudělám. Stejně tu nikdo nechodí, nikoho nezajímá má životní pohádka. Ale nevyčítám vám to, já totiž na vaše blogy taky nechodím, jen sem tam... A jen na některý! A jak se mi daří? No jde to... Právě skončily prázdniny, které jsme strávila se KLAP partou a našimi rodiči na horách. (KLAP parta jsou všechny ty rodiny, co o nich píšu, všechny ty děcka na nichž mi záleží, to je naše parta). Takže samosebou i s Kubou, se kterým nám to neskutečně klape. Já jsem tak za-mi-lo-va-ná! Sice to první kouzlo už opadalo, ale stále to má svůj půvab. Sice je pár věcí, co mě na něm štvou, ale... No snad to bude dobrý... Ozvu se co nejdřív. Musím končit. Dobývá se mi sem mamka...!
pá!

 

6.3.| Jo, nikdo to tu nečte a víte co? Je mi to šumák!

6. března 2010 v 18:02 | zelená ponožka* |  Day after day


Takže, život si poklidně plyne dál. Jde to skvěle. S Kubou ještě pořád "abstinujeme" a shodli jsme se na tom, že nám to obou takhle vyhovuje vícesmile #1190. Miluji ho. Sice jsme měli takovou, no krizismile #1369. Chovala jsem se jako totální žárlivka, ale Bohu dík, už je to pryčKoukám na tebe *1564*. Už jsem se zase zklidnilaJuch *1509*. Teď nějak nemám náladu ani čas na blog a když už tu jsem, takse mi zase nechce psát dluhé inteligentní články, takže dnešní hlas do mojí ankety pod článkem bych dala pro pixelkovský blog, což je z dnešního pidi pixelkovského článku zřejmésmile #1362. A víte co?Ne, ne, ne *3242* Jdu číst. smile #776Nemám náladu na PC. pá!1323

15.2.| Dlouho jsem se neozvala...^^

16. února 2010 v 18:21 | zelená ponožka* |  Day after day
Jo klidně na mě nadávejte, dělejte jak chcete. Je mi to upřímě fuk, protože vím, že tady stejně živá noha nepáchne:D.
Jen jsem vám chtěla říct, že ještě stále žiju. A jestli jste někdo náhodou četl můj minulý článek, tak jsem vám chtěla objasnit situaci. Měla jsem depku. Jo děsnou. Nechtěla jsem Kubu ani mamku dva dny ani vidět. Seděla jsem zalezlá v posteli a nechtěla ven. Až mě nakonec utěšila mamka. Řekla mi (a tím mě vážně uklidnila), že ona v patnácti udělala stejnou chybu (ale ať to neříkám tatíkovi, muhehe^^) a taky se vyspala s jedním klukem, který byl o čtyři roky starší. Tehdy si prý myslela, že ho miluje, jenže on se s ní prý "po tom" rozešel. Tehdy to prej děsně vobulela. A potom potkala tátu a všechno bylo zase O.K. A řekla mi, že je na Kubovi vidět, že mě vážně miluje. Že určitě nebude takový, jako ten její (Pavel se prý jmenoval). A tak jsem se z toho "svrabu" nějak vyhrabala a zase normálně žiju. Promluvila jsem si s Kubíkem a omluvila se u, že jsem se mu dva dny neozvala. Prej byl děsně vyděšený, ž ho chci pustit k vodě! (To ybch mu seudělala!) No a pak jsem mu taky řekla, že teď si chci dát od "toho" pauzu a že až budu připravená, tak mu povím. Vzal to skvěle. Byl rád, že mě má a že je všechno v cajku. A že se na něho moje máti nezlobí... Dvakrát se jí byl domů omlouvat, bambula můj zlatý!:D A já teď momentálně prožívám skvělé chvíle. S Kubou randíme a mám dojem, že je to ještě žhavější, než předtím. Je to prostě po všech stránkách supér. Až na školu. Nechci vás nijak staršit, ale propadám z matiky...:( nevím jestli jsem takový debil nebo co, ale matika mi vážně, ale vážně nejde! A já už nevím, co s tím mám dělat!:-/ Asi bude nejlepší, když se na ní vyprdnu, co? Akorát je problém, že jsem v devítce. POtřebuju dobré výzo, abych se dostala na ten Gympl do Prahy, kde chodí i Kuba. Moc tam chci. Fakt moc a moc. Už mě nebaví psát. Jdu si psát s Kubou :P. Pá.
zelená ponožka*
 


7.2.|Seznamte se!

7. února 2010 v 16:31 | zelená ponožka* |  Day after day
Jendou,asi před patnácti lety, se mojí mámě narodilo dítě. A dala mu jméno Pavlína. Valstně mu chtěla dát jméno Klára, jenomže tatínek si hold MUSEL prosadit svou! A tak se nakonec shodli, že se ta holčička bude jmenovat Pavlína Klára. Jak čas běžel, Pavlínka rostla, až se z ní stala patnáctiletá slečna. Patnáct let je dost na to, aby člověk zjistil, že život není pohádka. Je to smutné,ale je to tak. Akorát občas máme takový pocit, jako bychom v něaké pohádce byli, ale za pár dní už to zase tak nevypadá. A mě ještě včera připadalo, jako bych v nějaké pohádce byla. Dneska tomu už tak není. Povím vá celý ten zamotaný příběh. Mezi svátkama jsem jela ke známým, které jsem už delší domu neviděla.
Ti známí mají dva syny a jednu dceru. Neviděla jsem je čtyři roky a teď jsem k ním jela na prázdniny. Zvláštní. Ale bylo to super. Jela totiž se mnou aji moje sestřenak,ktrou mám moc ráda. Ta sestřenka je beznadějně zamilovaná do Pavla(20 let), staršího ze dvou synů a já jsem se po chvíli zamilovala so Jakuba(17 let) a šťastně.Kubovi jsem se totiž očividně taky líbila. A tak jsme spolu trávili více času a vzájemně se poznávali. A ke konci pobytu u nich jsme se dali dohromady. BYlo to děsně romantické a já jsem prožívala ty nejhezčí chvíle v mém životě.Hned potom jsme zase spolu jeli na víken na chatu. všechny děcka, čili já, Kuba, sestřenka, Jessika(sestra Kuby, je jí 18), Pavel a ještě Eliška(16let), to je nejlepší kámoška Jessiky. Oslavovali jsme moje patnácté narozeniny. Jenomže jsem udělala chybu, které lituju. Jednou, kydž jeli všichni na bowling, jsme zůstali s Kubou sami večer doma. A prostě se to stalo. Vyspala jsem se sním. Teď toho lituju, ne proto, že bych Kubíka nemilovala, je to to nejúžasnější stvoření, co jsem potkala, ale spíše proto, že jsem mladá. Sotva jsem oslavila moje patnáctiny a už se s někým válím v posteli. Tehdy jsem si to ještě neuvědomovala, že dělám chybu a byla jsem na vrcholu blaha. Po chatě jsme se s Kubou vídali čím dál častěji a naše láska vzkvétala a vy by jste nepotkali šťastnější dvojici. A jednou v pátek(konkrétně tento pátek) odjeli naši do Alp na víken na hory lyžovat. Já nelyžuju a tak mě , jakožto vzornou dceru, nechali samotnou doma. Samozřejmě jsem využila situace a pozvala si k nám Kubu. Byl to děsně romantický víkend, který jsme v podstatě strávili zalezlí v posteli. Naši měli přijet v pondělí. Ale matinka přijela už v neděli a trochu nás překvapila. Zrova jsme se mazlili. Nastal teror v podobě dvouhodinové rozmuvy při ktré jsme si uvědomila, že jsemváženě ještě mladá. Mamka totálně zdrbala Kubu, říkala, že je děsný vůl, když spolu nechodíme ani dva měsíce a on už mě tahá do postele. Ale Kuba za to nemůže. Ptal se mě, jestli sem na to připtavená, říkal, že by klidně počkal, ža mu to nvadí,ale já jsem nechtěla čekat. A teď toho lituju. Kubu miluju, on mě taky, ale dětství mi už nikdo nevrátí. MAmka se mnou moc nemluví. Jsem zvědavá, jak se to vyvrbí....Bzy zase napíšu...
Vaše zelená ponožka*

Kam dál